Island
Zájezd s CK Adventura kolem celého ostrova.
Pondělí 16.6.2025
Na letišti v Praze se dle propozic setkáváme s průvodkyní Bárou, která nám předává materiály k zájezdu. Pomalu se seznamujeme s dalšími účastníky zájezdu. Kromě našich sousedů z Náchoda, kteří nám tuto akci navrhli, neznáme nikoho. Sousedi znají hlavního průvodce Michala ze závodů minikár, které jezdil s jejich dětmi. Ten nás bude čekat v Keflavíku na letišti. Po necelých 4 hodinách letu přistáváme na jediném mezinárodním letišti na Islandu - Keflavíku. Hodinky si přetáčíme o dvě hodiny zpět. Přesouváme se k autobusu, který má cestovka pronajatý i s islandským řidičem. Míša nás vítá na palubě. Řidič se jmenuje Maki a máme z něho smíšené pocity - je mu 83 let a v uchu má naslouchátko. Po skončení zájezdu ale musím konstatovat, že svou práci odvedl perfektně.
Kousek od letiště na poloostrově Reykjanes se nachází vylidněné rybářské městečko Grindavík. Jedeme se tam podívat. Město bylo evakuováno při erupci sopky v r. 2023. Před úplnou zkázou ho zachránily pracně zbudované valy, které lávu odklonily. (16.7.2025 poblíž opět lineární erupce.)
Jedeme asi 20 km do Reykjavíku (v překladu Kouřová zátoka). V kempu nás již čeká postavený červený jídelní stan. Michal se dává do vaření večeře a my si poprvé stavíme příbytky. Po výborné večeři jdeme do blízkého termálního koupaliště. Den zakončujeme v kiosku s fantastickou zmrzlinou. Tu tady milují. Je skoro půlnoc a pořád je světlo. Tmy se nedočkáme, jsou zde právě polární dny.
Úterý 17.6.2025
Ráno prší. Po snídani balíme stany. Balení jídelního stanu se účastní téměř všichni. Odjíždíme na prohlídku Reykjavíku. Město má asi 140 000 obyvatel. Nejprve zastavujeme u místní dominanty - luteránského kostela Hellgrímskirkja. Stavba má připomínat čedičová sloupoví na lávových polích. Jedeme výtahem na věž až k hodinám. Pak ještě kousek pěšky. Asi v 70 m je pěkná vyhlídka. Pohled odsud stojí za to. (1,2,3,4,5,6). Před kostelem je socha Leifura Erikssona, který prý objevil Ameriku ještě před Kolumbem. Jdeme z kopečka směrem k moři. Domky tady mají vesele pomalované. Na nábřeží je nerezová skulptura Sólfar - pocta odvážným mořeplavcům. Pokračujeme k zajímavé multifunkční budově Harpa a kolem věhlasného muzea penisů k historické budově parlamentu - alpingu. Moderní budova radnice stojí na břehu jezera Tjornin. Zaujala nás socha úředníka zavaleného prací před radnicí 
. Ve městě je dnes sláva, mají státní svátek. Islanďané jsou velice hrdý národ, tak to dost prožívají. Míša nás posléze nasměroval do přístavní hospůdky. Mají tam prý výbornou humrovou polévku, místní specialitu. Tak jsme si ji dali a byla fakt dobrá.
Po obědě se autobusem vydáváme na tzv. Zlatý trojúhelník. První zastávka je Sněmovní pláň. V roce 930 zde pod širým nebem zasedl nejstarší parlament světa - alting. A taky se zde natáčel seriál Hra o trůny. V zaplavené skalní rozsedlině Silfra jsme viděli několik potápěčů.
Jedeme asi 60 km na východ do geotermální oblasti Haukadalur. V kempu rychle za deště stavíme stany. Další symbol Islandu Geisyr je hned vedle. Ale ten si necháme až na večer. Michal se dává do vaření večeře a velení předává Báře. Jedeme asi 10 minut k poslednímu vrcholu Zlatého trojúhelníku - vodopádu Gullfoss na řece Hvíta. Vodopád měl na počátku 20. století namále, chtěli tady postavit přehradu. Dcera majitele pozemku Sigrídur Tomasdottir prohlásila, že pokud se začne přehrada stavět, vrhne se do vodopádu. Investoři se zalekli a z projektu vycouvali. No, u nás by to asi nepřežila .
Po večeři se jdeme podívat na gejzíry. Jeden z nejvyšších gejzírů světa Geisyr tryská až do 80 m nepravidelně asi třikrát za den. Tak to jsme bohužel neviděli. Vedle má menšího bratříčka gejzír Strokkur, který tryská pravidelně každých 5 minut asi do 30ti metrů.
Přestalo pršet. Jdeme na vyhlídkový kopec, který je pokrytý modrým kobercem z lupiny. Lupina (vlčí bob) na Islandu není původní rostlina, ale trpí ji tady, protože roste i na lávovém podloží. Do půlnoci již není daleko, scházíme pomalu do kempu a pak hurá do pelíšku. Beru si špunty do uší a sladce usínám ...
Středa 18.6.2025
Den vodopádů. Po snídani se jdeme ještě jednou podívat na gejzír. V krámku se suvenýry kupujeme plyšáka papuchálka pro našeho Pepíka. Pokračujeme v jízdě kolem ostrova na východ proti směru hodinových ručiček. Na chvilku zastavujeme u vodopádu Hjálparfoss. Jedeme po nezpevněné cestě k archeologickým vykopávkám se základy obydlí prvních osadníků. Je to poblíž známé sopky Hekla. Procházkou přecházíme za deště do malebného údolíčka Gjáin s několika vodopády a zajímavými vyvřelými útvary. Nedaleko je fascinující 128 m vysoký vodopád Háifoss. Měli jsme štěstí, že se mlha na chvíli roztrhla.
Další atrakcí s množstvím turistů byl vodopád Seljalandfoss, u kterého se dá vstoupit za vodní stěnu. Pěšky jdeme asi kilometr k dalšímu vodopádu, ke kterému se musí prolézt vodou uzoučkou soutěskou. Ale stálo to za to.
Kemp máme dnes přímo u vodopádu Skógafoss. Po večeři se dobrovolníci (spíš ce) ujaly mytí nádobí. Následuje večerní procházka po schodech k hraně vodopádu a dál kousek po vodopádové kaskádě na řece Skóga. Nyní je tady liduprázdno a krajina působí za nočního šera mysticky. Mysleli jsme si, že zahlédneme sopku Eyjafjallajökull (1651m), která v roce 2010 zastavila leteckou dopravu nad Evropou. Vyvrhla obrovský sloup popílku až do výšky tryskového proudění, které ho zaneslo nad celou západní a severní Evropu. Sopka je odsud vzdálená jen cca 10 km, ale nyní je bohužel v mracích.
Čtvrtek 19.6.2025
Po snídani si ještě jednou vyběhneme na vyhlídku nad hranou vodopádu Skógafoss. Sopka Eyjafjallajökull není vidět ani dnes. Zato je vidět blízký Atlantik s řekou Skóga.
Jedeme asi půl hodiny k mořským útesům mysu Dyrhólaey. Je tady hodně turistů. Třeba tenhle útvar - brána se objevuje téměř ve všech dokumentech o Islandu. Písek na pláži je samozřejmě černý, protože je sopečného původu. Měli bychom zde vidět i papuchálky. Nakonec jsme jich pár z dálky viděli. Dojdeme až k majáku a pak již rychle spěcháme k autobusu, abychom stihli plánovaný odjezd.
Objíždíme jezero Dyrhólaós k známé Černé pláži. Taky profláklé místo, kde jsou davy turistů. Čedičové varhany nám připomínají něco, co známe z ČR. Renatce do batůžku dávám tajně pár kamínků . Tak ještě jednu fotku s příbojem do rodinného alba.
Dále pokračujeme do nejjižnějšího města Islandu Vík. Skalní útvary v moři teď vidíme z druhé strany. Máme hodinu času, Míša musí nakoupit suroviny na vaření. Procházíme se po městečku.
Kemp dnes máme u největšího ledovce Evropy Vatnajäkull. Rychle stavíme stany, předpověď říká, že by mělo začít pršet. Před večeří bereme nepromoky a jdeme se podívat k čelu ledovcového splazu. Nakonec jsme ani nezmokli.
Pátek 20.6.2025
Ráno jak vymalované. Nálada je výborná. Přímo před sebou máme nejvyšší horu Islandu Hvannadalshnúkur 2110m.
Jedeme po úzkém pásu lávové země mezi ledovcem a oceánem až k nejznámějšímu ledovcovému jezeru Jökulsárlón. Nejprve spěcháme na blízkou Diamantovou pláž. Moře zde vyplavuje na břeh kusy ledu, které se na slunci třpytí jako diamanty. Pro pozorování se musí stihnout odliv. Ledovcová laguna se rychle zvětšuje jednak celkovým oteplováním a také tím, že se do ní při přílivu dostavá slaná voda, která urychluje tání ledovce. Platíme si fakultativní projížďku obojživelným vozidlem po laguně. Fasujeme slušivé vesty. Máme slovenského průvodce Miloše. Proplouváme mezi krami fantastických tvarů. Je to tady velká komerce, ale vzhledem k tomu, že je perfektní počasí vynaložených peněz nelitujeme. Některé kry jsou fakt obrovské. Odvážnější se mohou projet i na kajaku. Do laguny se nedostanou kosatky, proto je možné občas zahlédnout tuleně, kteří tady jsou v bezpečí. Divadlo se stále mění, je zajímavé pozorovat to i ze břehu. Lagunu s mořem spojuje nejkratší řeka Islandu. Nějak nám vyhládlo. Dáváme si hotdog, což je další specialita Islandu. Mají ho tady na každém rohu. Ale ty rohy mohou být od sebe dost vzdáleny .
Odpoledne delší přejezd podél východních fjordů. V jednom fjordu odbočujeme doleva na štěrkovou nezpevněnou cestu. Tím si máme ušetřit několik hodin objíždění fjordů. Tady si to Maki teda užíval. Stoupáme do sedla kolem hezkého vodopádu. Někoho to docela unavilo.
Kemp u rybářské vesničky Bakkageröi.
Sobota 21.6.2025
Krásné ráno. Baštíme snídani a vyhříváme se na sluníčku. Vybíhám na blízký kopeček a fotím vesničku i s kempem.
Jedeme asi 5 km po východním břehu zálivu Borgafjördur k výběžku Hafnarhólma, kde sídlí největší kolonie papuchálků. Je jich tu opravdu spousta. Vůbec se nebojí, můžeme si je fotit docela zblízka. Ač je papuchálek národním ptákem Islandu, dozvěděli jsme se, že v některých lepších restauracích ho mají na jídelníčku.
Čeká nás několikahodinový přejezd pustým vnitrozemím. Krátce zastavujeme na vyhlídce Vatnsskard, kterou jsme včera minuli. Trochu jsme se prospali a zastavujeme u nádherného kaňonu Studlagil Canyon s čedičovými sloupy a modrozelenou řekou Jökulsá á Brú. Jedeme další dvě hodiny k trojici mohutných vodopádů na řece Jökulsá á Fjöllum. Jdeme po okraji kaňonu nejprve k vodopádu Hafragilsfoss. Míša nás nabádá k velké opatrnosti. Vloni mu tady spadnul klient ze šestimetrové skály a skončil v nemocnici, naštěstí jen se zlomeninou. Po náhorní planině přecházíme k nejmohutnějšímu vodopádu Evropy Dettifossu. Pohled od hrany vodopádu je dechberoucí. Posledním vodopádem je asi 2 km proti proudu řeky vodopád Selfoss. Je to taky pěknej hučák.
Kemp u jezera Mývatn (Muší jezero). Budeme tady spát dvě noci. Mají tady být miliony mušek muchniček. Naštěstí prší a jsou zalezlé.
Neděle 22.6.2025
Děvčata pod dozorem umývají nádobí po snídani . S teplou vodou na Islandu opravdu není problém. Stačí vyvrtat dvoukilometrovou díru a je vystaráno. 90 procent energie pochází z obnovitelných zdrojů, vodních a geotermálních elektráren. Jelikož je zde přebytek el. energie, přesouvá se sem energeticky náročná výroba např. hliníku. Jednu takovou hliníkárnu jsme viděli v Reykjavíku. Dnešní první zastávku máme tedy na geotermální elektrárně Krafla Power Station. V návštěvnickém centru jde ve smyčce film o elektrárně a můžeme si dát zdarma kávu a sušenky. Jedeme jen kousek do kopce k sopce Krafla s kráterem Viti a tyrkysovým toxickým jezírkem. Je tady všude po dešti plno bláta, Maki z nás bude mít radost. Sjíždíme na parkoviště u lávového pole, které vzniklo v 70. a 80. letech minulého století. Někde již zarůstá mechem a lišejníky, ale na některých místech se z něho ještě kouří. Je to velice zajímavá procházka. Jdeme na vyhlídku k horkým pramenům. Dřevěné chodníky nejsou v moc dobrém stavu a hodně se smekají. Je to o zlomení nohy. Jdu si ještě vyfotit elektrárnu. Další zastávka je v termální oblasti Hverir. Je to taková placka s rezatým blátem, kde to bublá a kouří. Přejíždíme přes kopec blíže k jezeru Mývatn do lávového města Dimmuborgir. Tady zase vládne komerce. Asfaltové chodníčky a plno lidí. Jdeme okruh až ke skalní bráně. Mají tady divné značení, takže Filip si dal ještě jedno kolečko navíc . Někteří jedinci se rozhodli, že odtud půjdou pěšky k několik km vzdálené sopce Hverfjal. My jedeme raději autobusem. Šest nás vystupuje na parkovišti pod sopkou a zbytek odjíždí do kempu. Maki se pro nás má vrátit za hodinu a půl. Stoupáme rychle černým suťovištěm až ke kráteru. Má obvod 3 a půl km, takže pokud ho chceme obejít, musíme docela makat. Muší jezero odtud máme jak na dlani. Sbíháme na parkoviště. Maki má malé zpoždění, nějak na nás zapomněli.
Po večeři jedeme do termálů se 40ti stupňovou vodou. Dopřáváme si i pivečko. Je to veget.
Pondělí 23.6.2025
Jedeme na jižní stranu jezera Mívatn k pseudokráterům Skutustadagigar. Prší, ani se nám moc nechce vylézat z autobusu. Objíždíme celé jezero a asi po hodině jízdy jsme v rybářském městečku Húsavík v jednom ze severních fjordů. V přístavu kotví hlavně bárky, které vozí turisty za pozorováním velryb. Pro místní je to výnosnější než rybolov. Jdeme do muzea velryb. Mají zde kostru obrovského plejtváka a promítají český černobílý film o porcování uloveného plejtváka. Zajímavé a drsné. Na doporučení Michala si v přístavu dáváme výborné Fish&Chips. Jedeme zase asi hodinu k vodopádu Godafoss. Chvíli se za deště procházíme kolem dravé ledovcové řeky Skjälfandafljót (fakt krásný název ). V druhém největším městě Islandu Akureyri chce Míša nejprve nakoupit suroviny na vaření v "prasátkovém" řetězci. Nečekáme a jdeme na benzinku na zmrzlinu. Mohli jsme si ji posypat různými ingrediencemi, ale spokojili jsme se jen s čokoládou. Jdeme pěšky do nedalekého centra. Místní raritou jsou srdíčkové semafory. Mají tady zajímavé moderní "Koloseum". Máme ještě čas, tak se procházíme ulicemi s mnoha krámky a taky nakupujeme nějaké suvenýry. Tenhle trol bužel nebyl na prodej. Kostel je od stejného architekta jako ten v Reykjavíku.
Kemp máme na jižním okraji města přímo nad letištěm.
Úterý 24.6.2025
Den velryb. Jedeme po západním břehu fjordu do maličkého přístavu. Rodinná firma zde organizuje pozorování velryb a není to až taková komerce, jen malá . Nejprve si musíme vybrat nepromokavou kombinézu. Jsou velice slušivé. Nastupujeme na loď. Kapitán dalekohledem vyhlíží charakteristické chrlení, které velryba vydává, když se nadechuje. Můžeme vylézt na další pozorovací můstek. A už vidíme ploutev prvního keporkaka. Vždycky se třikrát nadechne, pak ukáže ocas a asi na pět minut se ponoří. Původně jsem si myslel, že takovéto nahánění je otravuje, ale jsou to hravá a společenská zvířata, kterým se to snad i líbí. Na jednoho keporkaka jsme si mohli skoro sáhnout. Dostáváme kávu, sušenky a pozorujeme velryby. Někoho to úplně zmohlo. V přístavu nás čeká řidič Maki. Prohlížel si mezitím loď s jakou se kdysi plavil. Nakonec se všichni fotíme.
Míša nám navrhuje, že bychom se mohli podívat do blízkého rodinného pivovaru Kaldi. Nadšeně souhlasíme. Pivovar má i českou stopu. První sládek byl z Čech. Ujímá se nás dcera majitele. Ochutnáváme několik vzorků. Za dobrou cenu si skoro každý nějaké to pivo koupil. Večer se bude hodit.
Další zastávku máme ve skanzenu Glaumbaer. Takto se tady žilo v drnových domcích v 18. a 19. století. Zezadu vypadají ještě zajímavěji. Ti bohatší si mohli dovolit i dřevěné domky se solidním vybavením. Vedle na louce stojí kostelík s prostým hřbitovem.
Kemp je zastrčený na konci silničky ve fjordu Skagafjördur pod hřebenem Tindastoll. Stavění stanu nám již jde dobře. Máme celou louku pro sebe. Po večeři nám Maki předvedl humorné číslo. Těšil se na to již od začátku zájezdu. Přímo v kempu jsou i dvě termální tůňky. Jedna má 40st. a druhá 38st. Kaldi pivo se teď hodí. Jdu se projít kolem mokřadu, ve kterém hnízdí rybáci. Jsou docela agresivní, nalétají na hlavu a asi by i klovli. Útočí na nejvyšší místo. Stačí prý vystrčit nad hlavu nějaký klacek. Nedaleko je ostrov vyhnanců Drangey. Jsme hodně na severu a je to znát. Do půlnoci moc času nezbývá a slunce ještě svítí.
Středa 25.6.2025
Asi po hodině jízdy odbočujeme na nezpevněnou cestu a zastavujeme u citadely Borgarvirki, kde žil obávaný zabiják Borgy. Je to vlastně jen kupa kamení. Pokračujeme na poloostrov Vatnsnes, kde se nachází známá čedičová skála Hvítserkur, která připomíná obřího pijícího draka. Ve skutečnosti její název znamená "bílá košile" , a to díky ptačímu trusu. Na západní straně poloostrova pozorujeme z dálky několik tuleňů.
Kemp u řeky Hvítá. Bohužel muškám muchničkám se tady velice daří. Je to šílený. Tady vůbec být neměli. Vlezou všude. Síťku na hlavu si dnes již nekoupíme, obchod má zavřeno. Míša se dává do vaření a my si s Bárou jedeme prohlédnout blízké vodopády Hraunfoss a Barnafoss. Otravné mušky jsou i tady. Po večeři nám Michal dává ochutnat místní delikatesu hákarl - fermentovaného žraloka grónského. Zakopou ho na několik týdnů do země a pak ještě suší. Bez zapití kmínkou to je pro nás naprosto nepoživatelné. Smrdí to jak zkažené vejce.
Čtvrtek 26.6.2025
Zastavujeme se ve vesničce Reykholt, která byla po mnoho let centrem vzdělanosti Islandu a byla zde až do roku 1997 nejvýznamnější škola na ostrově. Žil zde nejslavnější islandský básník a politik Snorri Sturluson, autor ság. Byl zavražděn v chodbě u termálního bazénku.
Dál máme při cestě snad nejteplejší termální prameny Deildartunga.
Zlatým hřebem dnešního dne je 10 km procházka kaňonem k vodopádu Glymur. Nejprve cesta vede lupinovými pláněmi k řece Botnsá. Musíme ji překonat po kluzké kládě. Pak dost prudce stoupáme až k vodopádu Glymur. Je to úchvatná podívaná do úzkého stometrového kaňonu. Sláva, jsme u hrany vodopádu. Na druhé straně kaňonu pozorujeme pasoucí se ovečky. Brodíme mělkou, ale pekelně studenou řeku. Většina výpravy včetně nejmenšího Deníska to bez problému zvládla. Otravují nás jen kvanta muchniček. Naposledy se díváme na vodopád a pak sestupujeme mezi zakrslými břízami do údolí.
Odjíždíme do Reykjavíku na poslední nákupy. Pak do kempu v Sandgerdi, který je asi 5 km od letiště v Keflavíku. Likvidujeme poslední zásoby alkoholu. Někdo ještě zajde do místních termálů.
Pátek 27.6.2025
V 7:30 nám odlétá letadlo, takže vstáváme již ve 4 hodiny. Na letišti ještě káva a pak s Icelandairem tři a půl hodiny do Prahy. Je první den prázdnin a Praha je totálně zasekaná. Cesta domů nám trvá déle než let z Islandu.
Tak to je asi všechno, co si pamatuju a nebo jsem to někde vyčetl.
Moc se nám ten zájezd líbil. Velké díky patří průvodcům Michalovi, Báře a řidiči Makimu. Skvělá organizace a stále dobrá nálada. Ani mezi účastníky zájezdu se nenašel žádný prudič.
Howgh !
Fotogalerie
Island 1
Island 2
Island 3